Nevyhovující potraviny mají obchody darovat

Sedmého září začala platit novela zákona o potravinách a tabákových výrobcích. Jejími hlavními body jsou pro výrobce povinná umístění obrázků varujících před následky kouření na krabičky od cigaret. Teď mají prodejci tři měsíce na doprodání cigaret, které legislativě nevyhovují. Novela také zakazuje uvádět na trh cigarety s příchutí.

Kromě toho nově fungují společná pravidla pro dobrovolné označování potravin českého původu, nejvýraznější je označení logem Česká potravina. Rozšíří se tak řady označování potravin, spolu s novým logem totiž nadále fungují značky Klasa aRegionální potravina, které rovněž v udělování spadají pod kompetence ministerstva zemědělství. Nové logo by podle resortu mělo usnadnit orientaci zákazníkům. Nápis Česká potravina, českou vlajku, mapu Česka a loga či texty odkazující na český původ výrobku budou moci výrobci dobrovolně použít, jen když splní konkrétní podmínky. U jednosložkových potravin (mléko, maso nebo zelenina) budou muset být suroviny ze 100 % z Česka. U vícesložkových (salám) pak nejméně ze 75 % českého původu. K aktivitě se už připojily některé řetězce Albert a Penny Market.

Novela dále zavádí darování potravin prostřednictvím charitativních a humanitárních organizací. Do zavedení novely měly obchody povinnost likvidovat zboží, které nevyhovuje podmínkám prodeje. Nyní mají prodejny s plochou nad 400 metrů čtverečních povinnost darovat potraviny, které nesplňují některé legislativní požadavky (například potraviny špatně označené nebo deformované). Pokud tak neučiní, hrozí jim desetimilionové pokuty. Darované potraviny musí být bezpečné a zdravotně nezávadné. Právě to je jeden z důvodů, proč se řetězce snaží minimalizovat množství darovaných potravin. Nechtějí totiž riskovat, že potraviny, které se darují, ohrozí něčí zdraví, jelikož budou brzy procházet. 

Tady vidím hned několik bodů, ke kterým by se hodilo ostře si šlehnout katovským mečem. Ať už to je další rozšiřování záplavy značek (proboha, nemůžeme mít prostě jednu typu Hergestellt in Deutschland? Jo, nemůžeme, blbě by se pak ztrácely korunky do kampaní Česká ryba) nebo povinnost darovat potraviny (boha jeho, prodejce je de facto majitelem těch věcí, co prodává, fakt už naše báječná státní správa bude rozhodovat, jak naložit se svým soukromým majetkem? Co takhle když už naši dobroseři takový nápad mají, vyjednat to s retailery jako možnost za jasně daných přehledných podmínek? Proč musíme mít na každý pšouk zákon a lejstro?). Ale napadlo mě v souvislosti ‚bojem‘ legislativy a obchodních řetězců něco jiného. Konečně jsem si vnitřně dokázal definovat, co mi na řetězcích vadí. Posledně jsme tu diskutovali o vysazování stromů, etice obecně (ne CSR, které se dělá jen proto, aby dobře znělo v tiskových zprávách). Mně vadí, že za těch 26 nebo kolik let, co tu s námi megasuperhypermarkety jsou, nikdo z nich nepřišel s dlouhodobou iniciativou, jak si zákazníky vychovat k nakupování kvalitnějšího dražšího zboží s vyšší marží. Vždyť by to pro ně musela být super situace. Jenže oni radši jdou za dodavatelem, a toho budou tlačit k co nejnižší ceně na úkor kvality, aby si zachovali své marže. Tak trochu si myslím, že jejich český (a možná i světový, bůh ví) management pronikl do tajů učebnice podnikání pouze na stránku číslo 2, kde se píše, že cílem podnikatelského subjektu je levně nakoupit a draze prodat. Pořád se zaklínají poptávkou (lidé to chtějí), ale její stimulace probíhá jen tím nejprimitivnějším způsobem – slevou. Jako by si ani nedokázali domyslet, že jejich zákazník dost často pracuje u jejich dodavatele. Když sejmou dodavatele na ceně, tomu zbude míň na mzdy (nebo na zisk, na daně, každopádně ty peníze zůstanou v systému), mzdy dostává právě zaměstnanec, který pak jde nakupovat do řetězce, kde může nechat víc peněz… A nebo je to celé úplně jinak, a marže řetězců na těch nejlevnějších srágorách nejsou zas tak úplně nízké…
Václav Loubek

Množství různých značek kvality a označení původu je devastující, ubohý spotřebitel by potřeboval manuál, aby se v tom vyznal. Ale když už jsme v tom označování, možná nebylo od věci ujasnit zmatenému spotřebiteli, co se stane, když otec hovězího kusu, jež se stal surovinou pro 20% část dotyčné potraviny, pochází z některé země EU nebo nedej bůh mimo ni, zatímco matka kráva je rodilá Češka, respektive do jaké generace původ řešíme.
Jana Kubištová (Budvar)

Sebevíc zdrcující obrázky na krabičkách neodradí od kouření, které je návykové, drogou pro tělo. Už teď slyším a vidím reportáže o tom, jak celou věc řeší (nebo budou řešit) Češi. Pouzdry na cigarety. Účinnějším nástrojem by bylo zavedení zákazu kouření v restauracích a obdobných zařízeních, jenom to se zatím nedaří prosadit. Tak uvidíme, jaké bude finální znění. Co se týká označování potravin, zmatek u různých značek jakými jsou Klasa, Česká potravina, teď nově Česká potravina, do toho reklamní kampaně nejmenovaných řetězců o českých potravinách… Doufám, že uvedená novela přispěje hlavně k větší informovanosti spotřebitelů.
Monika Hrubalová

V Česku zemře každoročně přibližně 100.000 lidí a z toho přibližně 18.000 na následky kouření. V Česku kouří více než čtvrtina populace nad 18 let. Z lidí postižených rakovinou plic je více než 90 % kuřáků. Za rok se v Česku vykouří více než 20 miliard cigaret. Devět z deseti kuřáků začne kouřit před osmnáctým rokem věku. Kouří významně víc dívek, nežli chlapců. Průměrný věk první cigarety je kolem desátého roku stáří. Stát vybere ročně kolem 45 miliard na spotřební dani z tabáku.
Martin Boček

V souvislosti s touto novelou je asi třeba hlavně pochválit stát za to, že tlačí výrobce k tomu, aby informace na obalech byly pochopitelnější a čitelnější. S tím je ale podle mne v lehkém konfliktu státem organizované oblepování výrobků vlajkami. Můj názor na to je všeobecně znám, nebudu se opakovat. Jen tiše prosím výrobce, aby mysleli na to, že vlajka nenahradí starý dobrý marketing, ba co hůř – někdy je fakt kontraproduktivní. Vzpomínám na pokus uvést do jednoho hypermarketového řetězce turecký mléčný nápoj ajran pod značkou Moravia a s českou vlajkou k tomu. Pokud se nemýlím, na spotřebitele to trio národních výkřiků nezabralo a tuším proč. Pokud jde o darování potravin, jde snad zákon správným směrem. Jen mne drásá, že i v této oblasti to zase tlačíme do ‚povinnosti‘. Mám strach, abychom to s tou regulací nepřehnali a nedotáhli to do fantasmagorického stavu, že zákonem drasticky zredukujeme prodejní dobu jen na čas určený k výdeji neprodaných potravin na charitu….
Tomáš Krásný (Blue Strategy)